Kategorie: Muži A - příspěvky k týmu

Rozhovor s Míšou Weinlichem

ČT 21.02.2019

„M. Weinlich: Chci být ještě větším přínosem.“

 

Michael Weinlich, šikovný střední záložník prošel mládeží zejména v Sigmě Olomouc, kde nakonec podepsal i profesionální smlouvu. V osmnácti letech si zahrál třetí nejvyšší soutěž, dokonce nakoukl do mládežnické reprezentace do 18 let. Jak probíhala jeho kariéra, kdo ho učil kopat přímé kopy nebo jak se mu líbí v Ivančicích, to vše v dnešním rozhovoru.

 

Michale, při pohledu na tvůj fotbalový životopis všechny zaujme působení v Sigmě Olomouc. Její mládež je poměrně vyhlášená, za které kategorie jsi tam hrál?

V Sigmě jsem působil od 10 let a prošel všechny kategorie od přípravky až po U19. V U19 jsem působil dvě sezony. V té první jsem jako o rok mladší hráč dosáhl s týmem na 2. místo v celostátní dorostenecké lize hned za Slavií Praha, se kterou jsme do posledních kol bojovali o titul. Tento rok byl pro mě velmi úspěšný. Převážně jsem nastupoval na středu zálohy v základní sestavě po boku Lukáše Kalvacha. V této době jsem se také dokázal probojovat do širšího kádru reprezentace U18.

 

Jako ani ne devatenáctiletý jsi už hrál MSFL (3. nejvyšší soutěž). Tu jsi kopal za Sigmu Olomouc B, Mohelnici i HFK Olomouc. Porovnej prosím působení v těchto třech klubech.

Ano, hned po ukončení dorostenecké ligy v Sigmě Olomouc byla moje první zkušenost v dospělém fotbalu v Mohelnici, kde jsem byl na hostování. Šlo o skvělý začátek mezi muži. Po tomto roce jsem podepsal profesionální smlouvu v Olomouci a půl sezony nastupoval za Sigmu B. Nedostával jsem tolik příležitostí v základní sestavě, jak jsem si představoval, a nakonec jsem byl poslán na hostování do HFK Olomouc, které hrálo o záchranu v MSFL. S odstupem času musím tento krok hodnotit jako špatný a dost to ovlivnilo moje další působení na profesionální úrovni.

 

Jestli internetové statistiky nelžou, pak jsi v Mohelnici naskočil do více než dvou desítek utkání a zaznamenal čtyři branky. To na ani ne dvacetiletého záložníka není vůbec špatný počin. Byla to z osobního hlediska nejlepší sezona ve 3. lize?

Ano, určitě byla. Mužstvo trénovali bývalí výborní hráči Sigmy, jako například pánové Sedláček a Kovář. Byla zde výborná parta kvalitních hráčů.

 

Ještě se malinko vrátím ve tvé kariéře zpět. Jak by si porovnal Juniorskou ligu, kterou sis také zahrál, a MSFL? Přece jen je kvalita Juniorské ligy experty často snižována a mezi fandy nemá zrovna dobrou reputaci. Dokonce od nové sezony dochází k jejímu zrušení.

Juniorská liga se blíží spíše k dorosteneckému fotbalu. Určitě si myslím, že je mezi MSFL a Juniorskou ligou velký rozdíl.

 

Pojďme trochu dál, jak se upekl tvůj návrat do Ivančic?

Dvě sezony v HFK Olomouc byly hodně náročné, a to ani ne tak po fotbalové stránce, kde to nebylo špatné, ale hlavně po psychické stránce. Mužstvo hrálo neustále o záchranu a tlak na kabinu od vedení klubu byl enormní. Jelikož jsem měl podepsanou profesionální smlouvu v Sigmě, která se však nepodařila při jednání o prodloužení vylepšit tak, abych mohl v Olomouci nadále vůbec fungovat, rozhodl jsem se, na základě všech těchto skutečností, ve vrcholovém fotbale skončit a smlouvu v Sigmě předčasně vypovědět. Vrátil jsem se zpátky do Neslovic. Oslovili mě z Ivančic, zda bych nechtěl hrát za ně. Po půl roce jsem se rozhodl, že ano a Ivančice následně vše vyřídily tak, abych za ně mohl nastupovat.

 

Musím se zeptat i tebe, jak jsi v Ivančicích spokojený? Na podzim si vynechal pouze jedno utkání a vstřelil tři branky. Zahráváš většinu standardních situací, na to jsi byl z minulých působiští zvyklý?

V Ivančicích jsem určitě spokojený. V kabině je skvělá parta kluků a také podmínky pro trénování jsou velmi dobré. Standardky jsem zahrával i v minulých klubech, jsem na to zvyklý.

 

Když jsme u těch standardek, nemůžu vynechat výstavní přímý kop v Tišnově, kde jsi v 93. minutě srovnal střelou od břevna na 4:4. Lépe to snad ani nešlo trefit.

Ten přímák se mi povedl a jsem rád, že gól byl nakonec uznán, i když to bylo velmi těsné. Ten bod z Tišnova jsme si určitě zasloužili. Zahrávání přímých kopů jsem trénoval od útlého věku se svým otcem, který byl u mých začátků ve fotbale a také to byl výborný exekutor standardních situací. Asi to mám po něm. Hodně se mi fotbalově věnoval, a jelikož také fotbal hrával, tak mi měl co dát.

 

A nakonec, jaké si dáváš cíle na jaro?

Co se týče celého týmu, tak si myslím, že určitě máme na to hrát v první polovině tabulky. Mužstvo na to určitě máme. A co se mě osobě týká, tak bych se chtěl začít více prosazovat, abych byl pro mančaft ještě větším přínosem.

print Formát pro tisk