Zdroj: http://www.fcivancice.cz/muzi-a-prispevky-k-tymu/velky-rozhovor-s-danielem-hlozkem  •  Vydáno: 15.1.2019 9:50  •  Autor: Rostislav Štork

Velký rozhovor s Danielem Hložkem

ÚT 15.01.2019 - Útočník Daniel Hložek má na svém kontě několik startů za mládežnické reprezentace a zvučné je i jeho účinkování ve Spartě Praha. Ke komu přirovnává Davida Holoubka, jak se dostal zpátky do Ivančic, nebo jaké pocity zažíval při startu s lvíčkem na hrudi, nejen to vám přináší dnešní rozhovor.

Útočník Daniel Hložek má na svém kontě několik startů za mládežnické reprezentace a zvučné je i jeho účinkování ve Spartě Praha. Ke komu přirovnává Davida Holoubka, jak se dostal zpátky do Ivančic, nebo jaké pocity zažíval při startu s lvíčkem na hrudi, nejen to vám přináší dnešní rozhovor.

Dane, ve svých téměř 21 letech máš zkušenosti z takových zápasů, o kterých si spousta hráčů ve tvém věku může nechat zdát. Popiš nám, prosím, svoje začátky a přestupy mezi kluby.

Zhruba ve svých 5 nebo 6 letech jsem začal hrát fotbal tady v Ivančicích pod trenérem Stejskalem, kterému bych tímto chtěl moc poděkovat, protože právě on může za to, kam jsem se dostal, a co jsem dokázal. Strávil semnou hodně individuálních tréninků, na kterých mě připravoval do dalších věkových kategoriích. V roce 2009 jsem přestoupil do Zbrojovky Brno, kde jsem strávil 5 let. V roce 2013 jsem měl tu možnost strávit týden v německé akademii 1. FC Norimberk, kde jsem trénoval s o rok staršími spoluhráči. Vyzkoušel jsem si jaké to je trénovat v zahraničí a mohl se porovnat s ostatními hráči. V roce 2014 jsem přestoupil do Sparty Praha a trénoval znovu se staršími spoluhráči, jako byli třeba Matěj Pulkrab, Tomáš Wiesner nebo Filip Hašek.

Nemohu opomenout tvoje působení ve Spartě Praha. V jakých mládežnických kategoriích jsi tam hrál?

Jeden rok jsem hrál za kategorii U17, a poté za kategorii U19 pod vedením trenéra Davida Holoubka. Po půl roce působení pod tímto trenérem jsem začal mít určité zdravotní problémy. Půl roku jsem s tím bojoval, trénoval individuálně, ale nakonec jsem bohužel musel skončit s fotbalem. Dva roky jsem kvůli tomuto zranění vůbec nehrál. Poté přišla možnost hrát za Dukovany, odkud se mi ozval nynější trenér Ivančic Rostislav Štork. Tak jsem si řekl, že to ještě jednou zkusím. Půl roku jsem tedy působil v Dukovanech, a jelikož jsem skončil v kategorii U19, neměl jsem tu možnost zahrát si chlapský fotbal, tak jsem byl trošku zaskočený tím, že šlo úplně o jiný styl hry než v dorostu. Ale postupně jsem se do toho dostával a zápas od zápasu to bylo lepší. No a nyní jsem tady zpátky v Ivančicích.

Trochu odbočím, zaujalo mě, že tě ve Spartě vedl i David Holoubek, později trenér áčka, Liberce či Ružomberoku. Mluví se o něm jako o trenérovi budoucnosti, jaký vlastně byl?

David Holoubek byl skvělý trenér a pořád vlastně je. Když jsem pod ním hrál, vždycky věděl jak nás vyheco-vat, povzbudit, když se třeba zápas nevyvíjel podle představ a prohrávali jsme. Tohoto trenéra bych přirovnal k Jürgenu Kloppovi. Vždy zápas prožíval, jako by byl s námi na hřišti a myslím, že má velkou budoucnost.

Po fotbalových trávnících krajského přeboru neběhá mnoho hráčů, kteří by se ve svém životopisu mohli pyšnit starty za mládežnické reprezentace. Namátkou si nasázel hattrick Lucembursku. Jaký je to pocit, když se takhle ohlédneš?

Samozřejmě je pro mě velká pocta, že jsem mohl nastoupit za národní tým. Při našem prvním srazu jsme měli dvojzápas se Slovenskem a musím se přiznat, že když začala hrát hymna, tak mi vyhrkly slzy do očí. Tak jsem byl na sebe hrdý, že jsem to dokázal, a že se mi to povedlo. Ale samozřejmě za to musím poděkovat své rodině, protože sám bych to nikdy tak daleko nedotáhl. A zápas proti Lucembursku, ve kterém jsme hráli s o rok staršími… samozřejmě pocity z tohoto zápasu byly mimořadné, ale hráli jsme všichni jako tým, vycházely nám akce, které jsme trénovali. Tento zápas jsme odehráli opravdu skvěle.

Později jsi hrál proti Anglii, Itálii či Portugalsku. To je opravdu světová špička. Utkvěl ti v paměti třeba nějaký hráč, ať už český nebo zahraniční, který by vyloženě vyčníval a řekl sis, že ten to musí dotáhnout daleko?

Ano byl to turnaj U17, který se konal v Anglii. Byli jsme ubytovaní a trénovali v St George' s Park, což je tréninkové centrum Anglického národního týmu. První zápas jsme měli proti domácí Anglii, ve kterém jsme dokázali remízovat 1:1. Následoval jsme prohráli s Itálii 1:0 a poslední zápase podlehli Portugalsku 2:0. Kaž-dopádně ze zahraničních hráčů to byl určitě německý pravý obránce, kapitán, toho si pamatuji nejvíc - Felix Passlack, jenž je kmenovým hráčem Dortmundu a má na svém kontě už několik startů v Bundeslize. Mo-mentálně je na hostování v anglickém Norwich. Potom určitě nizozemský střední obránce Timothy Fosu-Men-sah, hráč Manchesteru United, v současnosti hostuje v anglickém Fulhamu. Mezi Čechy to byl Alex Král a Michal Sadílek, který momentálně hraje za PSV Eindhoven.

Dane, po více jak 10 letech ses vrátil do Ivančic. Vinou zranění si na podzim naskočil bohužel jen do 7 utkání, na druhou stranu si vstřelil důležitou branku v Moravském Krumlově. Jak jsi v Ivančicích spo-kojený, a jak hodnotíš uplynulý podzim?

Já jsem rád, že i přes moje zranění můžu hrát tady v Ivančicích. Jsem tady spokojený, je tady skvělá parta. I když se podzim moc nevydařil, doufám, že poctivě potrénujeme a jaro bude lepší.

Fandy určitě zajímá, jestli už si své svalové zranění definitivně vyléčil a naskočíš s týmem do přípravy.

Zranění už je v pořádku, teď přes svátky jsem se připravoval individuálně a snažil se co nejvíc nahnat fyzičku, aby to do přípravy bylo na sto procent.